1. 5. 2026

Představ si to takhle: probudíš se bez bzučícího telefonu v ruce. Sluneční světlo jemně dopadá na závěsy, v pokoji je ticho, nebo jen ten speciální pokojový šum — lednička a občasná siréna auta venku. Nejprve tě napadne prázdnota. Potom se objeví lehké uvolnění. Znám ten moment. Je to maličký šok a zároveň úleva. A přesně tohle chci, abys zažila aspoň na víkend. Proč to říkám? Protože my — teda ty i já, a všechny kolem nás — jsme fakt zahlcené. Notifikace, stories, zprávy, to stále dokola. Někdy se to cítí jako nekonečný závod, kde pořád běžíš a pořád se bojíš…