Občas si strašně přejeme, aby někdo udělal něco, co zrovna chceme nebo potřebujeme. Neřekneme jim to, ale strašně si přejeme, aby oni věděli, co mají dělat. Můžeme pak být na ně naštvaní nebo zklamaní, protože nevěděli, co mají dělat. Jenomže, jak oni to mají vědět, když my jsme jim to neřekli?

Mluvte

Chcete například slyšet nějaká povzbudivá slova, protože se cítíte špatně, ale nikdo vám je neřekne? Zkuste se zamyslet nad tím, že chyba není v tom, že oni vám to říct nechtějí, ale v tom, že o tom neví. Mluvte o tom, že se cítíte špatně a pak se můžete setkat se slovy nebo činy, které potřebujete. Jenomže když to neřeknete, můžete být akorát tak naštvaní sami na sebe, protože myšlenky nám nikdo číst neumí.

Ne všichni rozumí tichu

Mluvit o svých problémech je pro všechny stejně nepříjemné. Ale vy tak můžete jenom získat. Když se někdo dozví o vašem problému, může se nějak zachovat a podle toho se vy rozhodnete, jak na něj budete reagovat. Když se však naštvete na člověka, kterému jste nedali nějaký podnět k tomu, aby se nějak zachoval, bude z toho zmatený a nebude rozumět tomu, co se stalo.

Existují lidé, kteří vám rozumí i bez toho, abyste museli něco říkat, ale je jich málo. Nemůžete od každého čekat, že bude rozumět tomu, co mu jen tak naznačujete. To o člověku hned nevypovídá, že je špatný, nebo že by vám nechtěl pomoci.

Neočekávejte

Nikdy vám nikdo neřeknete přesně to, co vy si myslíte. Můžeme vám říct třeba něco podobného nebo lepšího, ale nikdy ne to stejné. Je dobré se s tím smířit, abyste nebyli zklamaní z každé jiné odpovědi než je ta, co jste si vymysleli v hlavě.

A jak jste na tom vy?

Dobře se zamyslete nad tím, jestli jste vy vždycky rozuměli tomu, co po vás někdo chtěl, bez toho abyste to přímo slyšeli. Odpověď bude samozřejmě ne. Přiznejme si, že nikdo neumí číst myšlenky. Předejdeme tak zklamání.

ZANECHAT ODPOVĚD